Dekadence v Buči

Úterní rychlý popracovní výjezd do Holštejna ve složení David, Janis, Laďa a já...

David s Janisem šli na Vaňousy nacvičovat Phar Lap (9).

Malé historické okénko:

Mezi slavné dostihové koně patří i kůň Phar Lap. Byl to Australský ryzák a jeho předkem byl pravděpodobně Eclipse . Phar Lap se nejprve proslavil v Austrálii, poté i v Americe, kde byl na něj před jedním důležitým závodem spáchán atentát. Kulka ho však minula. Zemřel zanedlouho po atentátu. Jelikož si jeho majitel nepřál pitvu, hovořilo se o kolice. Objevily se i fámy, že byl Phar Lap otráven, protože byl velmi nenáviděn soupeři. Proto mu pořadatelé dávali do sedla závaží, aby byl dostih podle nich spravedlivý. I když byl handicapován zátěží 10 až 20 kg, vyhrál.

No a já s Laďou jsme šli do Buče, kde jsme si na probrání vylezli Mechovou, velmi dekadentní šestku od Weissera. Začíná boulderem tak za 7-, pak lezec potká 2 borháky a když se ocitne 6 metrů nad tím druhým, je nucen provést zajímavou kreaci spočívající v nejistém kroku za takový mrdkochyt, aby se ocitl na polici, smyčkou z maglajzpytlíku provázel jako hodiny ten mrdkochyt a utekl do borháků v nějaké nové cestě, která by se mohla jmenovat hliněná...no strávili jsme v tom hodinu...

Hlavním lákadlem byl však Boulder Gojka Mitice, přenádherná 7+, silová a natékací, pořád po madlech. Už jsem to párkrát zkoušel a včera jsem to konečně vylezl.


Malé historické okénko II:

Gojko Mitić, herec, kasakdér, režisér i scénárista, kterého proslavila, zejména v bývalé východní Evropě, série úspěšných “indiánek” (Indianerfilm) pod hlavičkou východoněmeckého studia DEFA. Narodil se v malé jugoslávské vesničce Leskovac (dnešní Srbsko), kde také strávil dětství. Začínal jako student bělehradské sportovní školy. V 60. letech se v Bělehradě točila spousta cizích filmů a do mnoha z nich byl Gojko vybrán jako kaskadér. Vidět ho můžeme např. ve vedlejších rolích slavné “vinnetouovské” trilogie podle Karla Maye, stejně jako ve dvou méně úspěšných “mayovkách” OLD SHATTERHAND a MEZI SUPY (oba 1964).

Ve snaze uniknout svému typovému zařazení a dokázat, že se uplatní i v jiných rolích, se v dalších letech objevoval v dalších žánrech, v televizi i na divadle, kde hrál mimojiné Spartaka. Objevil se v jedné epizodě německého seriálu pro mládež “Schloss Einstein” a několik televizních show také uváděl. Svojí image “Chefindianer der DEFA“ nebo taky „nejslavnější indián východní Evropy“ se však nezbavil nikdy a v roce 1992 vystřídal Pierre Brice v postavě náčelníka Vinnetoua v každoroční (od r. 1952) open-air show "Karl-May-Festspiele" v Bad Segebergu u Hamburku (účinkování ukončil v roce 2006). Pro ženy měl neodolatelné kouzlo, prožil například románek s populární německou herečkou Renate Blume (mj. APAČI, ULZANA). Jeho filmy dosáhly popularity dokonce v USA. V současné době žije v Berlíně.

Nesmrtelné role Gojka Mitiče

* Tokei-ihto je první indiánská role tehdy pětadvacetiletého Gojka Mitiče, kterou mu svěřil český režisér ve filmu Synové Velké medvědice (1965).

* Velký had byla už role psaná přímo"na tělo"Gojkovi Mitičovi. Ve filmu Náčelník Velký had (1967) si zahrál posledního potomka kmene Mohykánů, který vyrostl mezi Delavary. Když má těsně před svatbou s dcerou delavarského náčelníka, jeho nastávající unesou nepřátelští Huroni a Velký had tak musí prokázat nejen svoji sílu, ale i pořádnou dávku hrdinství a odvahy.

* Bystrooký sokol se objevil hned ve dvou filmech. Zatímco ve Zlatu v Black Hills (1968) ještě bojoval proti zlatokopům a vítězil, v Bílých vlcích (1969) v závěru filmu po mnoha hrdinských činech umírá.

* Hladká tvář ve filmu Smrtelný omyl (1970) byl synem náčelníka kmene Šošonů, který vede svůj lid v boji za práva, která jim zajišťovala smlouva s"bílými tvářemi", které na indiánském území těžily naftu -"černézlato". Tentokrát se scenáristé přidrželi historické události, kdy na území Wyomingu na úpatí Rocky Mountains byla na území indiánské rezervace opravdu nalezena nafta.

* Osceola je první náčelnickou rolí Gojka Mitiče. Tentokrát vede kmen Seminolů, kde společně s indiány žijí i černoši a všichni musí čelit útokům bílých, toužících po nové půdě. Film byl natočen podle historické události,kdy 28. 12. 1835 začala válka proti malému kmeni Seminolů, žijících na Floridě. Trvala dlouhých sedm let a dnes přesně známe počty mrtvých vojáků i civilistů, víme, kolik tato válka stála peněz, ale nikde není zaznamenáno,kolik po jejím skončení zůstalo Seminolů.

* Ulzana - mladý apačský bojovník, který přežije a později pomstí strašlivý masakr svého kmene ve vesnici, kam každoročně přicházejí indiáni na slavnost, při které dostávají od bělochů mouku za to, že na apačském území mohou těžit měď. Události vylíčené ve filmech Ulzana a Apači se také opírají o historickou skutečnost: masakr v mexické osadě Santa Rita je autentický, stejně jako postava dobrodruha Johnsona, zástupce americké důlní společnosti, anásledná americko-mexická válka.

* Tecumseh byla pro Gojka Mitiče role ve stejnojmenném filmu (1972), napsaná podle historických pramenů. Náčelník Tecumseh žil na přelomu 18. a 19. století a celý život bojoval za sjednocení indiánů do jediného státu, který byse mohl důrazně bránit proti bílým vetřelcům. Ačkoli obětoval mnohé, nakonec padl 5. října 1813 v bitvě u Thamesu. Stejně historicky doloženou postavou filmu je William Henry Harrison, zastánce nelítostného postupu vůči indiánům, který nad nimi zvítězil u pevnosti Malden a na 31 dní se stal prezidentem USA, než zemřel na zápal plic.

Nelze nezmínit


Dnešní příběh se bude odehrávat na Hřebenáči, kterého dle pověsti na místo přenesl čert po nějaké prohrané sázce.

Včerejší odpoledne ve Sloupu se protáhlo do příjemného večera v místních hospodách. Pod vlivem mojita jsme se s Janisem vyhecovali ke spaní na vršku Hřebenáče. Katka se nás od toho sice snažila odradit, ale bylo to marné. To by nás musela více opít...Ve dvanáct jsme tedy stanuli pod úpatím tohoto monumentálního krasového útvaru a já se jal po převlečení do broučího kompletu do zdolávání poměrně nenáročné cesty na vrchol. Bez problémů zdolal jsem nástrahy cesty a již za mnou snadno dolézá Katka. Nečekám tedy už žádný problém, dole jsou pouze 3 batohy a trošku nalitý devítkový lezec Janis. Vytahuju batohy a najednou slyšíme pořádnou ranu - to z Janisova batohu se až na vršku skály uvolnil dokonale zajištěný lahváč a padl těsně vedle nebohého Janise. Z dvaceti metrů. Ano, tento udatný chlapec mohl zahynout děsivou smrtí lahváčem...Zřejmě pod vlivem této události se Janis rozhoduje lézt bosky a po několika pádech dolézá po skoro hodině na vrchol. Pamětihodný výkon. Ve dvě ráno tedy uléháme na vrcholu, abysme za rozbřesku zanechali Janise u Kříže a slanili na autobus do práce. Krásné zpestření pracovního týdne...



Jěžíšovo objetí, v dalším životě budeš třeba pávem



Inspirativní hrob

Deštivý víkend

Předpověď na víkend slibovala déšť, takže jsem byl nucen zajít po 2 měsících na umělou stěnu...ble ble ble. V sobotu Mamma mia a následný megavečírek s míchanými drinky...což způsobilo nedělní vrcholovou formu v Rudicích, kde jsem se do těžších cest raději ani neodvážil....



Krkavčí skála II

Ještě než začnu s Krkavčí skálou, musím se zmínit o úterním Sloupu, kde jsme Janisem zažili:
1. Romantické posezení s lahváčem u Hřebenáče, nad kterým vycházel Měsíc
2. Průstup Mrdopuchem, opravdu pěknou širočinou oznámkovanou sice pouze 5+, ale je to dobré lezení
3. Další neúspěšné pokusy v Překvapení a Rekonstrukci
4. Tomáše Mrázka ve Starých
No a ve středu jsme jeli ve složení Čert, Laďa, Katka a já na Krkavčí skálu.
Čert s Laďou mimo jiné cesty zkoušeli Bláznivou a já utvořil lezecké družstvo s Katkou a oblézali jsme krajinově krásné lehčí cesty, což bylo moc fajn. Na závěr jsem zkusil na OS Josemitskou (7+/8-) a po strašném boji u posledního jištění jsem již téměř za tmy cvakl řetěz. Kadopádně respekt Katce za trpělivé jištění. Těžko říct, zda jsem nahoře trochu neuhl doleva, ale myslím že ne. Zajímavé na tom je, že jsem k Josemitské nalézal Převískem a tam jsem si sedl a přitom by to mělo být za 7-. Holt Kras je Kras.



A teď několik nelezckých zajímavostí:

Po cestě z Adamova se jede kolem Františčiné huti (Stará huť) která byla vystavena v r. 1732. Patřila k prvním vysokým pecím umožňující nepřetržitou tavbu surového železa. Koncem 18. století byla pec přestavěna a celý provoz uveden na vyšší technickou úroveň. V polovině 19. století prošla pec dalšími modernizacemi. Vzhledem k nedostatku dřevěného uhlí měla pec stále větší problémy konkurovat pecím na nerostná paliva. Na počátku sedmdesátých let 19. století byla proto výroba definitivně ukončena. Dnes je nejstarší dochovanou hutí ve střední evropě. Pro další dochované objekty patřící k hutím, byly hutě vyhlášeny v roce 1971 Památkovou rezervací. V budově dřívější modelárny je nyní stálá expozice železářství spravovaná Technickým muzeem v Brně. Expozice je v letní sezóně otevřena denně mimo pondělí.
Přírodní rezervace Býčí skála - Nejsevernější výskyt lesostepi s hadincem červeným (Echium rubrum Jacq.) a kavylem Ivanovým (Stipa joannis Čelak.)
Přírodní rezervace Josefovské údolí - četné chráněné druhy rostlin. Nejsevernější výskyt dubu pýřitého (Quercum pubescens Wild.). Výskyt kapradinky skalní (Woodsia ilvensis).

Sloup sloup sloup sloup


Minulý týden se konal ve znamení Sloupu, za celkem 3 návštěvy (2 krátké popracovně odpolední a celodenní nedělní) se nic významného nevylezlo, zato jsme objevili Mojito v místní restauraci a potkali několik fajn lidí...Janis stále zkouší Rekonstrukci, což mi umožňuje přelézat okolní perly, které všechny doporučuju. Dokonce jsem musel už dvakrát rozdělávat odsedku, abych si mohl založit smyčku. Zejména stojí za to:

- Drobnůstka - spára po vlastním, nejtěžší krok dole se dá zajistit vklíněncem, pak se hodí menší friend a smyčka. Krásná pětka

- Vagabund - fikaná velmi zelená 7+, horní převísek nutno oblézt zprava, jinak je to za 8

- Šustění listí - komínové lezení ke třetímu, pak překrok do stěny a spárkou, jak na písku

- Botulín - nádherná mozková hrana s trošku morálovým dolezem

- Tanec s Vlkem - velmi technická ladička s nepříjemným cvakáním

Věnuji se tam však nejen dekadenci a pití, pokaždé dám i několik pokusů v Překvapení... už se mi podařilo padat ve výlezové plotně a létat metr na zem. Už bych to kurňa měl přelézt. A chtělo by to vyrazit i někam mimo Kras:-)


Zajímavosti:

První autobusová linka začala jezdit do Sloupu v roce 1926. Elektrifikace Sloupu byly provedena v roce 1922. Místní rozhlas - 1948, první „staré“ koupaliště 1939. První kolo v roce 1894, automobil 1903, radio 1924, mlátička 1890, šicí stroj 1879, secí stroj 1902, benzínový motor 1903, elektromotor 1910.Obec měla několik včelařů, kteří začali péci perník. V této tradici se pokračuje dodneška.


Kostel
Když se v období 1720 – 1730 opravoval brněnský klášter minoritů, byla v křížové chodbě vystavena socha Panny Marie Bolestné. Sochu si od správy kostela vyprosil Karel Ludvík z Rogendorfu jako dar pro svou zbožnou manželku Karolinu. Mariánskou sochu nechal manželský pár provizorně uložit ve sváteční jizbě sloupského mlynáře Vavřince Severy, kde se stala předmětem úcty celé mlynářovy rodiny i dalších občanů Sloupu. Zvlášť vroucně se k soše modlila nevyléčitelně nemocná mlynářova dcera. Když se zcela nečekaně uzdravila, pověst o zázraku se brzy rychle roznesla po okolí. Do Sloupu začali proudit poutníci, nemocní i zdraví. Na žádost Karla Ludvíka z Rogendorfu proto olomoucká biskupská stolice povolila postavit ve Sloupu poblíž letního hraběcího sídla dřevěnou kapli, v níž kaplan z Doubravice sloužil každý pátek mši (poprvé 18. července 1730). Ta však brzy nestačila stále většímu a většímu počtu návštěvníků.
Záměr vystavět ve Sloupu poutní kostel uskutečnila po smrti hraběte jeho manželka Karolina. Vypracováním projektu byl pověřen vídeňský architekt Isidor Marcello Canavale, který potom později projektoval i stavbu rájeckého zámku. Praktické provedení řídil boskovický zednický mistr Vavřinec Mertha. Nádherná barokní architektura chrámu byla realizována v letech 1751 – 1754. Sloupský kostel byl slavnostně vysvěcen 27. října 1754 olomouckým kardinálem Ferdinandem Juliem. Součástí vysvěcení bylo přenesení sochy Panny Marie Bolestné na hlavní oltář.Sloupský kostel patří spolu s kostely ve Křtinách a Vranově ke třem nejvýznamnějším mariánským památkám na Moravě. V průčelí mezi věžemi je vysoký přes 30 m, chrámová loď je oválná o šířce 30 m a délce 40 m, se dvěma věžemi s oplechovanými báněmi je vysoký 40 m. Ústředním motivem interiéru je hlavní oltář z černého a červeného mramoru s již zmiňovanou sochou. Cestou k oltáři staneme u náhrobní desky na podlaze. Jsou to dveře ke kryptě, kde je pochována hraběnka Karolína.

Krkavčí

Wow, asi po 3 letech jsem se ocitl na Krkavčí skále a bylo z toho krásné úterní odpoledne. Na Haveláčovu radu jsme si na rozlez dali s Pavlínou Cyklotrial, dost přísnou 6+, která by ve Španělsku byla aspoň za 6c. Další příklad cesty, kde si šestkový lezec moc nešktrne. Ale krásné lezení. Pak ještě narovnané Korzo, taktéž docela výživná šestka z roku 1944 a na závěr Bláznivou 8- od Weissera...Kras se mi líbí čím dál víc.
No a ještě pár fotek ze Španělska, tentokráte z mobilu
Skluzavka v Barceloně
Sci-fi výhled z parku
Fotr v Barbastru
Já a tým neoprenitů v naší oblíbené tůni
Taktéž oblíbená tůňka


Brazilka pro Janise v sektoru El Camin

Vápencové věže

Čekání na bus na letiště

Zúročení španělského tréningu

A nyní návrat do reality krasového léta - do Sloupu. Je zajímavé, že se na ty krasové oblasti těším i ve Španělsku. Jako první cestu si dávám extrémně dekadentí Paranoimii, osmičku na kameni mezi Indií a Evropou. Na třetí pokus zúročím španělské převisy a za současného rozdrcení sintrového chytu levou rukou a zaražení pravačky do dírky jsem to dorval do konce. Povzbuzeni úspěchem si s Janisem dopřáváme pohostinství Dřevěného přítele, pak přijíždí Pavlínka a rádi se vidíme...
Další den si do Sloupu zajedem znova, s Janisem, Luckou a Davidem. Jednu krásnou dekanci na rozlezení a pak už jen mrznem ve Starých a lezem Překvapeníčko (8+:-). Překvapivě krásná cesta.

Mezi světadíly překračujeme k dekadenci


David se pokouší o těžký zelenotmavý onsight Paranoimie


Lucka chce pohlédnout do okna


Překvapeníčko a Mr. 8a


Kras je dobrý...

Pánská jízda

Ola, ola. Tak jsme zpět...Šťastní? Asi jo, dovolená byla totiž skvělá. Po příletu do Girony jsme se přesunuli do Barcelony a spěchali na bus do Barbastra. Vysněný spoj ve 4 byl "bohužel" plný a tak jsme odmítnuti přijali hašišovou nabídku od stejně postižené Kristýny. Po dvou hodinách od příletu jsme se váleli v houpací síti, pokuřovali, popíjeli pivko a čekali na další spoj. Ideální začátek výletu. V nočním Barbastru jsme nalezli luxusní hotel Ramirez u výpadovky na Huesco a ráno s nadějí stopovali...aby jsme potupně skončili na autobusovém nádraží...holt David, alias El Pavlín, není žádná blondýna. Ale co by El Sosál chtěl. Nakonec jsme se přeci jenom ocitli v Bierge a odhodláni vyrazili na 18 km pouť do Rodellaru. Naštěstí jsme hned po 1 km stopli dodávku s Petrou, barmankou v rodellarském kempu, a neskončili tak v chřtánech orlosupů...
Přílet do Girony
Barcelona
Pohoda v parku
Spaní v Hotelu
Pokus o stop
Volíme bus
Po ubytování v kempu Mascun jsme ještě stihli prohlídku lezeckých oblastí. Patrové jeskyně ve více poschodích. Převisy, krápníky. Zajímavé. Tím vším protéká v místním kaňonu pramenící říčka Mascun. V okolí vápencová skalní města, hory, opuštěné vesnice, památky starověkého osídlení.
Různé sektory
El Delfin
Alvaro
Stín litrového lahváče
Okolí
Dolmen

Orlosupi

No a od té doby jsme si užívali pouze lezení po všem možném, koupání v řece, popíjení a zábavy s různýma lidma...Lezecké cíle jsme brzo zredukovali na lezení pěkných cest, neboť cesty těžší jak 7b se jevily jako příliš náročné...Potkávali jsme spoustu Brňáků, přijel Stračena a Čajda s Markétama atd. Rytmus dne se ustálil do ranního lezení, pak siestě a koupání a večerního lezení. Občas nás siesta tak zmohla, že z večerního lezení se stalo popíjení místních silných pivních patoků. Popřípadě nás rozhodila oslava Stařenových narozenin. Hodně jsme lozili hlavně s Alvarem alias Almarou, Argentincem z místního baru, a Petrou. No strávit tam pár měsíců, tak se asi rozlezem...

Čajda v cestě Ambrosia (7b+) v sektoru Eliminator

David v krásném koutu De bien nacidos (7a+) v sektoru Egocentrismo

A v Krasové barvě

David v sektoru Cafe Solo leze Café con leche - 7b

Stračena v lehčí pasáži cesty Monica (7b)

A David tamtéž

Pěkná spárka Dimes y diretes (6c) v sektoru Pince Sans Rire

Převislé Egocentrismo a David v onsajtu Pegueno Pablo - 7b

Stále OS


A já v jedné z mnoha krásných cest - Vidal 7a+
A nyní můj nejoblíbenější sektor, nejvzdálenější od kempu, La Surgencia. Obrovský převis s levou stěnou kolmou, ve které se nacházely perly Coko Loco a Leo, obě 7a+ s parametry pískovcových stěn. Leo se rovná soustavě krápníků s kapsami, rozporem a trochou morálu. V Coko Loco si užijete bouldřík v kolmém, dinosauří hřebínek, sokolíkový krápníkout a nádherný morálovější rajbas. S délkou 30 metrů se obě cesty řadí k tomu nejhezčímu, co jsem kdy lezl.


La Surgencia avýtok Mascunu

Čím více v pravo, tím těžší

Pískovcové rozměry

Nádherné cesty


David onsajtuje Coko Loco - mega 7a+
Pítrs se snaží zdolat Leo, 7a+ po úžasných krápnících

No a tak jsme lezli a leželi u řeky, 2 týdny se slily do krásného momentu a po závěrečné párty jsme se dva dny kocovinově přesouvali do Brna, abych se ihned přemístil s Janisem do Sloupu, ale o tom už je další kapitola. A ještě pár fotek:

Pokus o 7c/c+ El subnormal, el manager

40 metrů dlouhé 7a+ Es de puta madre


A za rohem brutální krápníky

V jeskyní Ali-Baba se stropové cesty lezou sólo


Markéta v plotýnkách El Fuente s dokonalou jističkou z Brazílie

Petra v sektoru Boulder de Jon

David v Monice

Španelsko je dobré...